Akce: Brigáda na Pálavě
Místo a čas spáchání: Mikulov, 17. – 19. 10. 2008
Autor: Anika (důvod: pozitivní diskriminace žurnalistů)
Účastníci: Terka, Radim, Anika, Lenička, Elf, Standa, Mrqa, Vašek, Danka, Dodo
Poznámka: Tento zápis obsahuje všechny možné variace slova norma a to v množství větším než malém. Tajemné důvody budou vysvětleny později.
Možná by bylo záhodno vysvětlit, proč Standa a jeho posádka přijela včas (dokonce dřív) a Vašek se svým týmem pozdě. Jedním z důvodů je i fronta v supermarketu a dle nejmenovaného zdroje zde sehrál svou roli i fakt, že to Vašek zvrtal. Tato informace je ovšem neověřená. Z toho všeho a mnoha dalšího (především Standovy kalkulačky [Kalkulačka je Vaškova já ji jenom ovládal pozn. Standa]) vyplývá, že průměrný – zatím ještě nedefinovaný - normopionýr měl 45 minut zpoždění.
Po vybalení, rozkoukání a ladění kytar jsme se navečeřeli, každý z vlastních zdrojů. Obětavá Anika a už trochu méně obětavý Elf (kterého hnaly vlastní zájmy, měl hlad) šli nakoupit snídani. Večer se hrály hry a hrálo na kytary. Potom se cestou znavení a už zdaleka ne tak znormovaní pionýři zavrtali do spacáků a usnuli poklidným (krom Aniky, které NESKUTEČNĚ vrzala postel) spánkem.
Hned po ránu nás čekal opravdu originální Vaškův budíček (rozhodně ne normovaný a zdaleka ne normální): Sdělil nám, že do srazu máme deset minut. Trošku zmateně a hodně rozespale jsme se hrabali ze spacáků a udržovali příjemnou ranní hladinku paniky. Ale nebylo to tak žhavé, jak se zdálo... Při snídani dorazila Jiřka a pak už to šlo ráz na ráz. Než jsme se dostatečně probudili a rozhýbali, už jsme v plné polní ověšeni nejrůznějším nářadím a termoskami s horkým čajem a kafem pochodovali od lomu nahoru ke kapličce (tedy jejím zbytkům) svatého Antonína. Na první (pravda stále dost zamlžený) pohled se zdálo, že stráň okupuje armáda gigantických ježků.
Druhý pohled už tak optimistický nebyl, místo ježků jsme mžourali na spoustu hromad vyřezaného roští, které bylo nutno spálit. Ale my jsme se nezalekli a rozdělili se na dvě skupiny: jednu s pracovním názvem „horní" a jednu s pracovním názvem „dolní". Překvapivě jedna skupina likvidovala gigantické ježky nahoře a ta druhá dole. „Dolňáci" měli už ze začátku ztíženou pozici, nemohli rozdělat takový oheň, protože hrozilo, že podpálí chráněnou krajinnou oblast. Zato „Horňáci" se opravdu činili: do oběda zlikvidovali všechny hromady, ale nutno dodat, že měli jistou genderovou výhodu a to tu, že se v jejich skupině vyskytovaly jenom tři holky. U „Dolňáků" byla situace naprosto opačná, kluci tam byli jenom dva.
Po obědě (patřičně dlouhém a zaslouženém) se obě skupiny sloučily, aby dílo dotáhly do vítězného konce. A tak člověk opět zvítězil nad přírodou a my už jsme od tří hodin jenom hlídali vyhasínající ohniště a ti odvážnější (a ohnivzdornější) rozhrabávali popel, aby to rychleji vyhaslo. Zbytek se vyhříval na sluníčku a odpočíval. Kolem páté jsme sesbírali nářadí a odpadky a přesunuli se díky našim šoférům zpátky do DDM na večeři. Cestou proběhla nakupovací zastávka za účelem zisku proviantu na večerní hostinu a snídani.
Pečené kuře s chlebem a výbornými okurkami bylo opravdu zaslouženou odměnou a určitě stálo za těch pár škrábanců. Řádně nacpaní a spokojení jsme se připravili na večerní program. Původně byl v plánu LARP, který nakonec padnul, jelikož jsme nechtěli hrát bez Terky a Terka nechtěla hrát chlapa (což jako holka vcelku chápu).
Nakonec jsme se výborně pobavili při tvorbě „normopionýra". Stačí k tomu kalkulačka a schopnost počítat. Člověk se opravdu pobaví, takže tady je seznam, jak má takový „normopionýr" vypadat:
Váha: 64,5 kg
Výška: 174,5 cm
Věk: 19,5 roku
Číslo bot: 41,5
Počet dioptrií: 2 (0.75 bez Aniky)
PSČ: 627 22 (Brno Slatina)
Počet sourozenců: 1,4
Z 82% pravák a z 12% levák – je tedy obouručák :)
Absolvoval táborů: 7,6
Seznam věcí na normovýpravu:
2 páry bot
7 ks ponožek
0,5 plyšáků
3,3 trička
3x slipo-trenko-kalhotko-tanga
2,8 kalhot
0,5 podprsenky
0,7 bundy
2,2 mikino-svetro-košile
0,3 kytary
0,2 auta
0,6 náušnic
0,4 hodinek
Taky se hrálo na kytary a zpívalo. Do spacáků jsme zalezli pozdě večer a celou noc nás
strašily sny o normopionýrech.
Ráno raníčko, hned jak vyšlo sluníčko, tak vypukla oblíbená hra zvaná „Balení se zalepenýma očima a rozespale nepřítomným výrazem". Po snídani, jejímž hlavním bodem byla vynikající jablečná marmeláda se skořicí, nás navštívila Jiřka a odlehčila nám od přebytečných drobných za ubytování. Po bouřlivém loučení a o nic méně bouřlivém nakládání aut se stalo něco opravdu nečekaného: Vaškovo auto nastartovalo hned na první pokus. Tak to byla odpovídající tečka za celkově velmi vydařeným výletem.